Pozdní komplikace onkologické terapie

Pozdní komplikace bez legrace aneb jak systematicky sledovat vyléčené pacienty

Poznámky : AM Review 11/2016 str 21

Kardiotoxicita 

Prof. MUDr. Beata Mladosievičová, CSc.Ústav patologickej fyziológie LF UK v Bratislavě

• kardiotoxicita typu I (antracyklinové, kumulativní), která je převážně ireverzibilní, se prokázaly změny úrovně myocytů až nekróza,
• zatímco u kardiotoxicity typu II (převážně reverzibilní, trastuzumabové, bevacizumabové)  nikoli, avšak nebyly detailněji zjišťovány
• Problémem je kombinovaná kardiotoxicita typu I a II,“ dodala prof. Mladosievičová s tím, že stále není známa bezpečná kumulativní dávka antracyklinů a bezpečná celková dávka radioterapie pro oblast srdce. Kromě typu a intenzity protinádorové léčby je při objasňování pozdních kardiologických ná- sledků nutné zohledňovat také interindividuální variabilitu v odpovědi na terapii – hlavně genetické determinanty kardiotoxicity, rizikové faktory a komorbidity

Ze studie Childhood Cancer Survivors Study (Armstrong et al., Journal of Clinical Oncology 2013)

•  pacienti, kteří měli v dětském věku nádorové onemocnění, mají 15násobně vyšší výskyt kongestivního selhání srdce, 10násobně vyšší kardiovaskulární riziko a 9násobně vyšší výskyt CMP ve srovnání s kontrolní skupinou sourozenců

Poškození srdce po ozáření se vyskytuje s mediánem 19 let, především u nemocných s Hodgkinovým lymfomem, kteří mají 2,5násobně vyšší riziko ICHS už po prů- měrné dávce 20 Gy (van Nimwegen et al., Journal of Clinical Oncology 2016; Curigliano et al., CA: A Cancer Journal for Clinicians 2016).

U karcinomu prsu, radioterapie zvyšovala riziko významných ischemických událostí u pacientek léčených v roce 1958–2001. Riziko bylo proporcionální dávce, začalo narůstat v prvních 5 letech po expozici a přetrvávalo 30 let od ozáření (Darbyová et al., NEJM 2013).

Doporučené postupy pro monitorování pozdní kardiotoxicity obsahují guidelinesESMO 2012, NCCN 2015 nebo Children’s Oncology Group 2008. 

 Ukazuje se však z výsledků evropská dotazníkové studie (PanCare Meeting, Londýn 2012), že 74 % bývalých dětských onkologických pacientů nemělo zájem o dlouhodobé sledování a 65 % nebylo informováno o tom, že je takové monitorování potřebné.

Reprodukce

Kryokonzervace gamet a embryí před onkologickou léčbou...

Profesní etiologie nádorových onemocnění

poznámky AM Review 11/2016

Na vzniku nádorových onemocnění v průmyslově vyspělých zemích se profesní expozice podílí zhruba z 5–10 %. „Na možnost uznání tumoru za nemoc z povolání má – kromě aktuálního stavu lékařských poznatků o karcinogenitě konkrétních chemických látek, fyzikálních faktorů nebo pracovních procesů – zá- sadní vliv legislativa, zejména národní seznamy nemocí z povolání,“ uvedla MUDr. Markéta Petrovová, Ph.D., z Ambulance pracovně lékařských služeb MOÚ, Brno, která se svými kolegy provedla analýzu všech případů profesních zhoubných novotvarů ohlášených v ČR v letech 1991–2014 Národnímu registru nemocí z povolání. 

Za nemoc z povolání bylo uznáno 1195 případů nádorových onemocnění; v 94,7 % byli postiženi muži. 

V době stanovení diagnózy byl střední věk (medián) postižených osob 68 let při věkovém rozmezí od 33 do 91 let. 

Délka expozice profesní etiologické noxe kolísala od 1 měsíce do 53 let, přičemž medián byl 12 let.

Stran lokalizace mají se

• 78,6 % naprosto dominantní podíl profesní novotvary průdušek a  plic. S výrazným odstupem následují 
• postižení pleury (9,4 %), 
• kůže (5,9 %) a 
• močového měchýře (3,3 %). 

Z analýzy podle etiologických nox vyplynulo, že nejčastější příčinou bylo podílem 

• 74,5 % ionizující záření, dále 
• 14,6 % azbest, 
• 4,2 % skupina polycyklických aromatických uhlovodíků a koksárenských plynů, 
• 2,6 % aromatické amino- a nitrosloučeniny a 
• 2,6 % krystalický oxid křemičitý.

 „Rozborem klasifikace ekonomických činností jsme zjistili, že postižení pracovali nejčastěji, tedy v 

• 74,1 %, při těžbě a dobývání rud, dále v 
• 11,2 % při výrobě ostatních nekovových minerálních výrobků, v 
• 3,3 % při výrobě chemických látek a přípravků a v 
• 2,8 % při výrobě základních kovů, jejich hutním zpracování a slévárenství. 

Komplexní prohloubení prevence u pracujících vystavených riziku karcinogenů je klíčovým úkolem do budoucna. Také je třeba zkrátit dobu posuzování, aby se nemocný vůbec náhrady dožil, protože v dosavadní legislativě se nedědí,“ upozornila MUDr. Petrovová.

Národní datová základna paliativní péče

poznámky zdroj:  AM Review 11/2016

Národní datová základna paliativní péče

jde o projekt postavený na analytickém zhodnocení dat NZIS za účelem popisu a hodnocení zdravotních služeb u pacientů v závěru života

V důsledku nádorového onemocnění umírá v ČR každoročně více než 27 000 pacientů (tento počet se meziročně příliš nemění), z nichž v roce 2013 v lůžkových zdravotnických zařízeních akutní péče zemřelo celkem 14 697 (54 %) – z toho ve fakultních nemocnicích 3082 (celkem 11 %), v ostatních nemocnicích 11 615 (celkem 43 %), na JIP/ARO 904 (celkem 3 %) a ve zdravotnických zařízeních, jejichž součástí jsou komplexní onkologická centra, 7229 (celkem 26 %) pacientů. 

Ve zdravotnických zařízeních následné a dlouhodobé péče zemřelo v r. 2013 celkem 6601 (24 %) pacientů. 
Celkem 78 % onkologických pacientů umírá v lůžkovém zdravotnickém zařízení, v domácím prostředí 4935 (18 %) pacientů, v zařízeních sociální péče 425 (2 %) pacientů. 

Střední délka poslední hospitalizace ukončené pacientovou smrtí je obvykle velmi krátká: nemocnice akutní péče 6 dnů, fakultní nemocnice 5 dnů, LDN 14 dnů. 

Zvláštní postavení v péči o onkologické pacienty v závěru života hrají lůžkové („kamenné“) hospice, které jsou na tento typ péče specificky zaměřeny. V hospicech v roce 2013 zemřelo 2296 (celkem 8,4 %) onkologických pacientů. Střední délka pobytu v hospicu je 9 dnů, 12 % pacientů umírá do 24 hodin od přijetí. V domácím prostředí zemřelo 4935 (18 %) pacientů, v zařízení sociální péče 425 (2 %) pacientů. Většina pacientů (61 %), kteří zemřeli doma, byla v posledních 3 měsících alespoň jednou hospitalizována. Medián času od propuštění z poslední hospitalizace je 21 dnů, 34 % pacientů umírá do 7 dnů po propuštění. 

Počet hospitalizací v posledních 3 měsících života je 2 (medián); 25 % mělo v uvedeném období 3 nebo více hospitalizací. 
Medián počtu dnů hospitalizace je 14, u 22 % pacientů 30 i více dnů, u 5 % 60 dnů i více.